Život za války

Dnes, kdy dopisuji tento článek, je 7. října 2024. Uplynul přesně rok, kdy žijeme ve válce.

Do Tel Avivu jsem se přistěhovala na konci října 2020. Bylo to ještě v době pandemie covidu a opakovaných lockdownů. Po třetí vlně pandemie začala vláda od konce února 2021 postupně uvolňovat přísná opatření a omezení. Radost byla veliká! Netrvala však dlouho. Hned na jaře bylo téměř celé izraelské pobřeží vážně znečištěno únikem ropy do Středozemního moře, které způsobilo masivní ekologickou katastrofu. Dehtové skvrny znečistily moře, zahynulo mnoho mořských živočichů. Pláže a přírodní rezervace byly znečištěny a pláže po celém pobřeží byly uzavřeny. Nikdo pořádně nevěděl, co se stalo.

Jako žena z vnitrozemského státu jsem se pochopitelně po všech těch lockdownech těšila, že si konečně dopřeju trochu toho plážového povalování. Místo toho přišel šok.

Psalo se o podezření na ekoterorismus Íránu. Čekala jsem, co se bude dít. Nečekali však Izraelci. Okamžitě nastoupily tisíce dobrovolníků a pustily se do čistění pobřeží. Do týdne byly pláže znovu otevřené. Myslím, že vyšetřování ohledně úniku ropy do moře dosud nebylo ukončeno.

Ještě v květnu téhož roku teroristická organizace Hamas zahájila intenzivní raketovou palbu na izraelská území, na města a obyvatele. Izrael na útoky reagoval svými údery na vojenské cíle v pásmu Gazy. Díky mezinárodnímu tlaku se podařilo konflikt za jedenáct dní ukončit.

Další rok, v létě 2022, o sobě dal pro změnu vědět Palestinský islámský džihád. Další teroristická skupina operující v pásmu Gazy. Jestli vás napadá, kolik že to těch teroristických organizací na tak malém území vlastně existuje, tak mi věřte, že jejich dost. Podle dostupných zdrojů jsou v Pásmu Gazy kromě Hamasu a Palestinského islámského džihádu také Brigády mučedníků al-Aksá, Lidová fronta pro osvobození Palestiny a další džihádistické skupiny menší velikosti, které se hlásí k radikální islámské ideologii, kterou propaguje třeba Islámský stát.

Konflikt s Palestinským islámským džihádem trval naštěstí jen tři dny. Tehdy bylo zvláštní, že se k palbě nepřipojil Hamas. O důvodech se spekuluje.

Rok klidu rychle uplynul a skončil tragickou a šokující událostí dne 7. října 2023. Ráno kolem 6.30 mě vzbudila siréna. Po roce klidu jsem si myslela, že to je omyl. Dříve se totiž občas stalo, že z Gazy vyletěla raketa, která se samovolně odpálila kvůli dešti. Myslela jsem, že je to ten případ. Když už jsem byla vzhůru, oblékla jsem se a vzala psa na ranní procházku. Nedošli jsme příliš daleko. Už ve vnitrobloku v parku začaly další sirény následované výbuchy raket. Vyděšený pes se natáhnul na chodník a odmítal se pohnout. Pak se mi podařilo do odtáhnout zpátky do domu. Zbytek dne už jsem jen sledovala první děsivé informace o tom, co se vůbec děje. Dočetla jsem se, že to ráno bylo na Izrael vypáleno přes 4 tisíce raket. A hlavně, že během ranních a dopoledních hodin spáchali palestinští vrazi několik masakrů. Podle dostupných údajů se jednalo o asi 6 000 teroristů. Svoje vražedné tažení nazvali Operace povodeň Al-Aksá.

Šílené a brutální mučení, znásilňování, upalování a vraždění. Nikoho neušetřili. Zavražděni byli malé děti, mladí lidé, ženy, muži i staří lidé. Tragédie se odehrála v několika kibucech v jižním Izraeli a na hudebním festivalu Super Nova. Ten den bylo zavražděno přes 1 200 lidí a dalších asi 250 lidí včetně nejmenších dětí a starých lidí bylo uneseno jako rukojmí do Pásma Gazy. Další dny jsme žili v hrůze. Vědělo se, že teroristé se pořád pohybují ozbrojení po území Izraele a snaží se zabít nebo unést co nejvíce lidí.

Motivovaní byli dostatečně. Kromě obvyklých materiálních a finančních výhod a vysokého společenského statusu za zabití Izraelce byla tentokrát přislíbena odměna byt a částka v přepočtu cca 250tisíc Kč.

Od té doby žijeme ve válce. Teď je to rok a nevíme, kdy skončí. První měsíce jsme museli denně počítat s možnými poplachy kvůli raketám z Pásma Gazy, a to i v Tel Avivu, které je vzdáleno od Gazy přibližně 70 km. Zhruba od začátku roku 2024 se alespoň nám v Tel Avivu velmi ulevilo, protože izraelská armáda už na území Pásma Gazy zlikvidovala obrovské množství zbraní, raket a výbušnin. Od té doby byly u nás raketové útoky spíše výjimečné.

Bohužel kromě raket z Gazy, střílí rakety a válečné drony na území Izraele již rok další teroristická organizace Hizballáh. Ta funguje na území Libanonu a Sýrie. Je to nejpočetnější, nejlépe vyzbrojená a vycvičená organizace íránského režimu. Čas od času vystřelí na Izrael rakety nebo drony i další Íránem budované a jemu sloužící skupiny. Na jihu Arabského poloostrova jsou to Hútiové v Jemenu a z území Iráku fungující proíránské milice.

Už dvakrát jsme se letos dočkali také smrště raket a dronů ze samotného Íránu. Poprvé to bylo v dubnu a podruhé minulý týden dne 1. října. V dubnu jsme byli šťastni, protože téměř všechny odpálené rakety, drony a střely s plochou drahou letu byly během svého letu sestřeleny ještě mimo území Izraele. V říjnu to bylo podstatně horší. Írán odpálil téměř 200 balistických raket najednou. Byla to největší eskalace napětí za dobu celého konfliktu. Téměř na celém území Izraele zněly sirény. Mnoho miliónů lidí bylo v krytech. Celou době se střídali zvuky sirény a explozí raket sestřelovaných obranným systémem. Upřímně říkám, že bych nikomu nepřála nic takového zažít. Paradoxně jedinou obětí tohoto íránského útoku byl Palestinec z Gazy.

Naše každodenní realita je válečnou situací samozřejmě velmi ovlivněna. Permanentně máme připravený kryt, aby v něm šlo nějakou dobu pobýt. Máme v něm desítky litrů vody, trvanlivé potraviny, lékárničku, baterku, ale také třeba důležité doklady a pasy. Cestování i po malém území Izraele je značně omezené. V současnosti se vyhýbáme celému severnímu území. Galilejské jezero, celá Galilea i Golanské výšiny jsou podle mého názoru teď pro cesty nebezpečné. Útoky Hizballáhu probíhají takřka nonstop.

V této době my běžní lidé máme jedinou možnost. A to spoléhat a naprosto dodržovat veškeré informace a instrukce od Home Front Command (velitelství civilní obrany izraelské armády). Prostřednictvím zpráv jsme v předstihu informováni o blížících se hrozbách a o pokynech, jak se chovat. Zda je nutné se zdržovat poblíž krytů, jestli je možné se pohybovat na veřejnosti, zda budou uzavřeny školy, případně pláže nebo letiště apod.

Když si nejsme jisti, jak se chovat, řídíme se pravidlem "děláme, co dělají Izraelci". Ačkoliv o Izraelcích panují různé představy, moje zkušenosti zejména z krizových dob jsou takové, že se jedná o starostlivý, zajímající se a pomáhající si národ. Vždycky se nás někdo zeptá, jestli máte doma kryt, jak situaci zvládáme, zda něco nepotřebujeme apod.

Od prvních dnů války funguje vzájemná pomoc a podpora mezi lidmi takovým způsobem, že by mě to ani ve snu nenapadlo. Lidé vystěhovaní ze svých domovů, kde se v tu dobu válčí, jsou ubytovávání u přátel, rodin, nebo v narychlo vybudovaných náhradních domovech nebo hotelech. Lidé organizují různé druhy sbírek – hračky a knihy pro děti, oblečení a boty, drogerii apod. Velká pomoc obyvatel také směřuje izraelské armádě. Lidé jim např. vaří a dovážejí teplé jídlo, nakupují jídlo a věci osobní spotřeby, perou se hromadně uniformy atd.

Velkou bolestí a traumatem, které dennodenně vnímáme jsou vzpomínky na zavražděné a na unesené do Pásma Gazy. 7. října 2023 bylo uneseno 250 lidí. V rámci dohody o příměří se podařilo asi 100 lidí vrátit domu, někteří byli nalezeni mrtví a 101 rukojmích zůstává neznámo kde v Pásmu Gazy. Pouze víme, že vůdce Hamasu Yahya Sinwar je několika rukojmími obklopen, aby je případně mohl použít jako živý štít. Jakákoliv dohoda o příměří a propuštění rukojmích je už delší dobu mimo hru.

Život v tomto období je emočně velmi vyhrocený. Jsou dny, kdy máte úzkost a strach. Pak jsou dny, kdy vnímáte a cítíte radost z toho, že jste v krásné zemi mezi skvělými lidmi, kteří si nade vše cení, že jsou spolu, že mají rodinu a přátele. Pochopila jsem, že přesně v tom je síla, jak ustát těžké období. Nebýt sám.